V poslední době jsem toho měla a mám nad hlavu a čím dál víc propadám zmatkům a pocitu nespokojenosti se sebou samou. Až jsem se dneska najednou zastavila a uvědomila si, jak jsem vděčná za své malé a často dost bizarní radosti a jak se mně líbí, že každý z nás má "ty své" - inu, jsou to krásné projevy Boží originality a smyslu pro humor. Možná na ně někdy zapomínáme, ale rozhodně mají v našich životech místo. A kdo například rád čte, ví, že knihu dělá dobrou také to, z jakých věcí se radují její hrdinové.
Takže, mé, ať už více či méně bizarní, radosti jsou tyto:
- odemykání, především něčeho v úrovni očí (například bezpečnostní páky na volantu nebo skříňky v šatně MZK)
- otevírání maminčiny tužky na oči (sama se nemaluju, ale mám ráda ten zvuk)
- listování slovníkem cizího jazyka a předčítání zajímavých slov (do doby, než to začne vytáčet ostatní přítomné)
- trhání perforovaných okrajů v diáři
- oslovení plyšáků jménem a mluvení s nimi (zejména po velice náročném dni v životě vysokoškoláka)
- první zakousnutí do čerstvě umytého jablka
- když prsty na levé ruce dokážu obsáhnout víc než jednu oktávu na keyboardu
- když se fénuju podobně jako v reklamě, mhouřím při tom oči jako modelky a snažím se zachovat vážnou tvář
- když při věšení prádla umisťuju kolíky podle barevné škály (ideálně od fialové přes růžovou, žlutou, zelenou až k modré)
- když si do černého čaje s medem přidávám citron tak dlouho, dokud se "nerozsvítí".
A jaké jsou ty vaše?
Komentáře
Jaké touhy v této době máš?
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.